Robert L. Fulghum [čti Fuldžum]
(*4. června 1937 Waco, Texas), americký spisovatel, unitářský pastor, filosof, učitel, zpěvák, malíř atd.

Popularitu si po celém světě získal především svými knížečkami s drobnými úvahami. Nejznámější z jeho statí je Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce.

Robert Fulghum je člověk mnoha povolání a schopností. Má několik vysokoškolských diplomů, ale mluví o sobě jako o samoukovi, jehož něčemu naučila teprve škola života.

Čtyřikrát objel svět, strávil dlouhý čas jako mnich v zen-buddhistickém klášteře. Během svého života vystřídal velké množství povolání, z nichž stojí za zmínku např: pracoval jako kovboj na statku v Texasu, Coloradu a Montaně, závodil na místních rodeích, nějakou dobu byl zaměstnaný u firmy IBM, pak také jako barman a jako učitel hry na kytaru.
Hře na kytaru se věnuje poloprofesionálně, hraje na charitativních koncertech ve skupině The Rock Bottom Remainders spolu se svými přáteli, taktéž spisovateli: Dave Barry, Stephen King, Amy Tan. Ovládá hru na hudební nástroj mandocello. Posledních 20 let rovněž učí kreslení.

O svém spisovatelství říká: "Nechtěl jsem být spisovatelem. Je to něco, co přišlo po tom, co mi bylo 50 let. A já jsem vždy měl život, jaký jsem chtěl, manželku, jakou jsem chtěl, a v tomto věku jsem měl docela jasno o tom, co je důležité. Úspěch mého psaní přišel, jako když najednou objevíte bohatého strýčka, který vám nechá vlak plný kladiv. Myslím kolik kladiv můžete použít? Je to čokoládový sirup. Je to něco navíc."

R. Fulghum má 4 děti, jeho syn Hunter S. Fulghum je také spisovatelem.

V současné době R. Fulghum během roku střídavě žije se svojí manželkou na houseboatu na Lake Union v Seattlu, městečku Kolymbari na řeckém ostrově Kréta nebo na samotě v horách Moabu v Utahu, kde se věnuje psaní.

První kniha, kterou Fulghum vydal, mu okamžitě zajistila fenomenální slávu. 14 miliónů knih prodaných v 93 zemích po celém světě, to je bilance útlé knížky Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, vydané v roce 1988. O čem je a v čem tkví její úspěch?

• O všechno se rozděl.

• Hraj fér.

• Nikoho nebij.

• Vracej věci tam, kde jsi je našel.

• Uklízej po sobě.

• Neber si nic, co ti nepatří.

• Když někomu ublížíš, řekni promiň.

• Před jídlem si umyj ruce.

• Splachuj.

• Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

• Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

• Každý den odpoledne si zdřímni.

• Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni se někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

Zážitky z opravování baterie u auta, z darování dárků (mosazné pravidlodárků: „nezáleží na pohnutce, ale na dárku samotném, protože z dobrých pohnutek ten správný dárek zkrátka vzejde…“), setkání s tancujícím starým indiánem, z dětských her, kdy jej za ruku držela mořská víla, která nezapadala do jeho škatulek, píše o sousedovi, který nechápal jeho netečnost k plevelu, o taxikářích, kteří nepodvádějí, o větách, které nemají konce a zabírají celý odstavec… Jsou to kouzelná zamyšlení, malé, často ani ne stránkové fejetony, které vlastně ani nevyjadřují nějakou sofistikovanou filosofickou myšlenku. Rozhodně ne přímo. Ale jsou to upřímná slova od upřímného, optimistického, chytrého a vtipného člověka, který se nebojí odhalit svoje chyby a zastydět se za ně. Bere svůj život vážně, ale s humorem. A to bychom měli umět všichni.

Jeho fejetony jsou často sentimentální, oslovují mnoho lidí, protože RobertFulghum píše o tom, co míjíme každý den, aniž bychom se zastavili. O tom, co se týká všech společně, ale každého zvlášť. O tom, co toužíme sdílet, ale co dusíme někde uvnitř nás a skrýváme jako skvrnu na košili. Píše o životě, o maličkostech, které ten život tvoří. On samozřejmě píše o tom svém. Konkrétně, a přesto obecně.